K zamyšlení

Jindřich Šimon Baar patřil k autorům, jejichž tvorba je nadčasová.
Mnohé jeho myšlenky mají univerzální charakter.

Chodská čítanka

Kniha se zabývá historií Chodska, bohatým národopisem, zvyky a obyčeji. V textech i jiných autorů představuje způsob živo­ta Chodů - jejich každodenní život, obyčeje při slavnostních chvílích, písně, kroj, způsob bydlení, prozrazuje důmysl­ný systém obrany a ochrany majetku před nepřítelem. Seznamuje s výraznými osobnostmi. Bonusem knihy jsou desítky přísloví a pranostik, jak se uchovávaly po celé generace. Autoři: Jindřich Šimon Baar, Jan František Hruška a František Teplý.

Paní komisarka

Paní komisarka je první díl románové Chodské trilogie, která měla být součástí širšího cyklu, popisující obraz chodského venkova před rokem 1848 a v bouřlivém období tohoto revolučního roku.

I. díl: Paní komisarka, je věnován dvěma významným postavám: klenečskému faráři Fastrovi a spisovatelce Boženě Němcové. Vlastenecký kněz, který učil venkovské chlapce hrát divadlo, česky zpívat a recitovat, zakládat a pěstovat zahrady, je znepokojen sporem o části bývalého královského lesa - lůsy. O tento les, nyní obecní, vedou spory klenečští sedláci a chalupníci. Farář se snaží, aby nedošlo ke sporu mezi českými obyvateli, neboť do neshod zasahují i němečtí přistěhovalci. Výsledek jeho úsilí je malý, protože ekonomické zájmy jsou silnější než národnostní cítění. Božena Němcová, žijící na Domažlicku, kde její manžel vykonává funkci finančního dozorce, podporuje zklamaného kněze. Ten jí na oplátku podněcuje, aby se věnovala české literární činnosti. Knězovo hospodářské a vlastenecké působení končí po jeho přeložení na jinou farnost. Teprve při odchodu zjistí, jak ho měli lidé rádi.

V dalších dvou dílech - Osmačtyřicátníci a Lůsy spor o lůsy vrcholí nakonec po barvitém ději sedláci definitivně vyhrávají, a to také díky atmosféře revolučního roku 1848.

Tato trilogie, mající kronikářský ráz, obsahuje podrobná líčení a popisy chodského folklóru, zejména zvyků a obřadů vztahujících se k jednotlivým ročním obdobím a k svátkům.

Osmačtyřicátníci

Osmačtyřicátníci - II. díl.Chodské trilogie

V tomto románu vystupují určité historické osoby, které se v památné revoluci r. 1848 hráli na Chodsku důležitou roli jako např. Petr Faster, kníže Windisgraetz, hrabata Rudolf a František Stadion aj. Jako v Paní komisarce líčen jest podzim a zima selského života, tak v Osmatřicátnícíh tvoří rámec díla jaro v přírodě, v životě a v národě.

úryvek ze str.14: Hrabě slýchal tu mnohé věci jinak, než jak mu je vykládali na universitě vídeňské, opravoval i doplňoval si tu svoji znalost českých záležitostí. Slyšel tu zpívat naše národní písně, přednášet básně, viděl i divadlo hrát, čítal zde i "Květy", "Vlastimila" a "Pražského posla", které sem faráři v šosatých kabátech nosili a zde si vyměňovali, poznal jméno i význam Kollára, Šafaříka, Palackého, Čelakovského, Tyla, Klicpery a proti svému i svých kruhů přesvědčení počínal tajně věřili, že poněmčení českého národa se nezdaří a že veliká idea císaře Josefa II., udělat z celého Rakouska jednojazyčný stát, právě o tento národ ztroskotá. (...)

Lůsy

Poslední část Chodské trilogie, kterou tvoří romány Paní komisarka, Osmačtyřicátníci a Lůsy.
Děj se soustřeďuje především na při o vlastnictví lesů, která započala již v prvním dílu trilogie. Čtenář se setká se známými hrdiny předchozích dílů a víc než vleklý veřejný spor upoutá jeho pozornost osud rodiny sedláka Krále, jeho čekání na narození syna a dědice i smrt očekávaného dítěte. Trpký závěr této knihy se stal pointou celé trilogie. Autorova smrt zabránila vydání čtvrtého dílu, který měl být obrazem chodského venkova kolem r. 1848.

Z knihy Jan Cimbura

Ukončiv „Jana Cimburu“ vzpomínám vděčně svých obětavých pomocníků. Především je to můj strýc Josef Baar, konsistorní rada, biskupský notář, děkan a farář v Putimi. Ten mě v r. 1886 s Janem Cimburou seznámil, po kolikeré prázdniny u sebe hostil, mezi putimské občany uvedl a na četné moje dotazy neomrzelo odpovídal. Knihy samé však se nedočkal. Nuže, těm dobrým lidem v Putimi ať je tato kniha památkou na něho i na mne. Dni mezi nimi ztrávené patří k nejradostnějším vzpomínkám mého života. Jim také za všecku jejich lásku a ochotu patři můj dík nejpřednější. 

J. Š. Baar

 

 

 

* „Nebuď v životě jalovcem, ale plodným a štěpným stromem. Jednej vždycky právě a nemusíš se bát ani Boha ani       krále – v tom je kořen našeho selského života i naší pýchy.“

 

* „K Pánu Bohu se denně modlívej, ženu miluj a děti dobře vychovávej, tatínkovi ve hrobě hanby nedělej.“